Světový den ledvin 2019

V letošním roce bude hlavním tématem Světového dne ledvin způsob, jakým bychom mohli my sami přispět ke zdraví svých ledvin. V následujícím textu najdete několik jednoduchých zásad, jak každý, dosud zdravý člověk může posílit prevenci vzniku některých onemocnění ledvin. Většina z nich je lidem známa již řadu let. Pro zajímavost jsou v textu uvedeny citace z knih Přírodní léčba a domácí lékař I a II od MUDr. Jana Šimsy z roku 1923.

,,Zdraví, to jest síla, energie, a tu potřebuje každý člověk i celý národ v boji života. Cenu zdraví poznáváme bohužel pozdě, až v nemoci, kterou si, přiznejme to upřímně, přivodíme často jen nerozumným způsobem života, nesprávnou výživou, zanedbáváním základních zdravotních a hygienických pravidel. Jest tedy naší svatou povinností v zájmu osobním i společenském, znáti alespoň trochu své tělo a činnost jeho ústrojí, přirozené požadavky výživy, hlavní složení potravin a p. Každý má znáti zkrátka hygienu tělesnou i duševní, neboť z neznalosti a neuvědomělosti pochází většina hříchů proti zdraví.“

Voda

,,Voda jest velmi důležitá pro zažívání. Jest také prostředkem ku transportu různých produktů rozpadných, jichž vylučování vázne, jakmile tělu nedostává se vody. Konečně vody jest zapotřebí k regulování tělesného tepla vypařováním a vyměšováním potu.

Kamkoliv člověk přijde do neznámé krajiny, ihned se shání po vodě, a krajiny, kde není vody, nejsou způsobilé k usídlení člověka.“

Voda tvoří 60 % hmotnosti dospělého lidského těla a s věkem se její obsah v organismu snižuje. Dostatečný příjem tekutin u zdravého člověka činí přibližně 2 litry denně. Potřeba se ale značně zvyšuje při tělesné aktivitě, rostoucí teplotě okolního prostředí a také samozřejmě závisí na tělesné hmotnosti. V letních měsících by se denní příjem tekutin měl pohybovat kolem 40–50 ml na jeden kg tělesné hmotnosti. V České republice je k dispozici kvalitní kohoutková voda, která je navíc nesrovnatelně levnější než voda balená. Patříme v Evropě mezi země, které vykazují v mikrobiologických a chemických parametrech pitné vody 99 až 100 % požadované kvality. Požadavky na pitnou vodu nejsou splněny spíše u některých malých vodovodů (zásobujících 50 až 5 000 osob), ale i u nejmenších vodohospodářských společností jde zhruba o jedno procento vzorků. Odborné zprávy z monitoringu pitné vody jsou volně dostupné na stránkách Státního zdravotního ústavu. Nejsou žádné racionální důvody k pořizování různých komerčních nákladných technologií na úpravu pitné vody z kohoutku, a některé mohou dokonce kvalitu vody snižovat. Riziková však může být pravidelná konzumace vody ze studní. Vodohospodářské rozbory takové vody obvykle prokážou nevyhovující mikrobiologické ukazatele. Kontroly studen bychom měli provádět ideálně jednou do roka na konci zimy. Akreditované laboratoře sídlí po celé České republice a v tomto směru lze využít služeb hygienické stanice ve vašem okolí, kde vám poradí, případně poskytnou vhodnou odběrovou nádobu a poučí vás o správném odběru vzorku vody. Cena za základní rozbor se pohybuje kolem 1 000 – 1 500 korun. Jako zdravý zdroj tekutin lze také považovat slabé přírodní čaje nebo nápoje lehce slazené přírodními zdroji cukru. Naopak se nedoporučují minerální vody s vysokým obsahem sodíku, anebo jen v omezené míře (např. sklenice denně). U starých lidí je zapotřebí na příjem tekutin především myslet, neboť pocit žízně může i zcela chybět. Velmi trefné je v tomto případě tvrzení, že nejlepším lékem na stáří je voda.

Dieta

,,Vegetářská strava, to jest strava bez masa, jest léčebným prostředkem prvého řádu u mnohých chorob. Jsou to zejména dna (pakostnice, gicht), nemoci ledvin a jater, záněty, kaménky ústrojí močových, plnokrevnost a nebezpečí mrtvice, zkornatění tepen, zácpa a zlatá žíla, mnohé bolesti hlavy, nervosa, vzniklá z přejídání, mnohé choroby ústrojí zažívacích aj. Vegetářská strava radí se při chorobách, které jsem napřed uvedl a doporučuji ji aspoň občas 6-8 týdnů v roce i osobám úplně zdravým. Mnohý z nich poznav na sobě blahodárné účinky tohoto způsobu výživy, setrvá při ní třebas několik let.“

V současné době se za jednu z nejzdravějších diet považuje pescetariánství. Jedná se o dietu částečně vegetariánskou s povolenou konzumací mléčných výrobků, vajíček, medu a ryb. Celková prospěšnost je dána především odlišným životním stylem. Vegetariáni jedí velmi pestře, potraviny si obvykle pečlivě vybírají, znají jejich složení. V jejich jídelníčku je mimo ovoce a zeleniny více místa pro luštěniny, ořechy, sóju, semínka a dále řadu ,,zapomenutých“ potravin (např. pohanka, špalda, jáhly atd.). Často se jedná o nekuřáky, kteří se více pohybují v přírodě a sportují. Nízkobílkovinná dieta doporučovaná u chronických onemocnění ledvin je vhodná i u obecné zdravé populace, protože příjem bílkovin je v současné době v ekonomicky vyspělých zemích vysoký, což není žádoucí. Denní příjem by se měl pohybovat kolem 0,8 g/kg/den i u zdravých osob, naprostá většina lidí přijímá minimálně dvojnásobek. Zcela nevhodný je extrémní přísun bílkovin v podobě proteinových koktejlů nebo jídelníčků cíleně obsahujících vysoké množství bílkovin.

Potravinové doplňky, čínské byliny

V souvislosti s alternativní léčbou čínskými bylinami byl zaznamenán zvýšený výskyt poškození ledvin (v Číně má chronické ledvinné selhání vysokou prevalenci, tj. podíl nemocných ku zdravým v dané populaci). Jedná se zejména o čínské bylinné preparáty obsahující kyselinu aristolochovou (byliny čeledi podražcovitých). Tato toxická kyselina se objevila v devadesátých letech 20. století v preparátech na hubnutí a vedla k jizvícímu zánětu ledvin a k rychlému rozvoji ledvinného selhání. Navíc se jedná o silný karcinogen a u postižených osob docházelo k častému vzniku zhoubných nádorů ledvin a močových cest. Poškození ledvin však může být pravděpodobně způsobeno řadou dalších bylin, jako je například heřmánek (Matricaria recutita), řešetlák Purshův, divizna malokvětá, Aloe vera, medvědice lékařská, smetanka lékařská, šalvěj červenokořenná, eukalyptus nebo řemdihák plstnatý (Vilcacora). Zde platí především pravidlo, že všeho moc škodí. Obecně se nedoporučuje dlouhodobé nepřetržité užívání jedné konkrétní léčivky, spíše užívání ve formě časově omezené kúry. Tendence ke vzniku ledvinného poškození je také individuální (někteří lidé jsou náchylnější). Potravinové doplňky obecně nejsou řadou odborníků doporučovány, neboť daleko důležitější pro zdraví člověka je pestrá a plnohodnotná strava.

Ledvinové kameny

,,Třeba starati se o to, aby se kaménky netvořily a vytvořené odstranily. Zabraňujeme tedy tvoření zbytečné kyseliny močové a to se děje dietou a málo masa – více mléčnou a vegetabilní. Žádné dráždění lihovinami a kořením.“

Ledvinové kameny postihují asi 10 % dospělé populace rozvinutých zemí a až u 50 % se potíže opakují. Prevencí těchto nepříjemných zdravotních problémů je dodržování pitného režimu (minimálně 2-2,5 litru tekutin denně, u osob, u kterých již kamínek vznikl, ideálně na večer, aby nemocný šel 1x za noc močit, a v noci se opět po vymočení napít), omezení vysokého příjmu živočišných bílkovin ve stravě, kuchyňské soli (do 4 g/den, tj. asi 1 čajová lžička) a zjevně nebo skrytě slaných potravin, dostatek hořčíku a vyvarování se nebo alespoň snížení četnosti infekcí močových cest. Velmi důležité je vyšetření kamínku rozborem ve specializované laboratoři (zachytit jej - doporučuje se močit přes sítko nebo gázu), neboť je pak možné rozpoznat poruchu vedoucí k jeho vytvoření, a tím vhodnou léčbou omezit vznik dalších kamínků.

Infekce močových cest

,,Prudký katar (měchýře močového) ohlašuje se bolestí v hrázi a podél trubice močové, bolestí v kříži, konečníku, tříslech a varlatech. K tomu přidružuje se bolestné nutkání na moč, pálení a řezání při močení. Nemocný musí každou chvíli močiti a nevyjde, než pár kapek.“

Infekce močových cest jsou jedním z nejběžnějších problémů v ordinaci lékaře. Velký důraz je zde kladen právě na prevenci vzniku infekce a především pak jejího návratu. Základními principy jsou dodržování pitného režimu, zabránění prochladnutí, nošení bavlněného spodního prádla, dostatečná osobní hygiena a hygiena sexuálního styku (u osob s opakovanými infekcemi močových cest se doporučuje bariérová antikoncepce, po styku se vymočit), na toaletě se po stolici utírat směrem od močové trubice. Při objevení se prvotních příznaků infekce (pálení/řezání při močení, časté nucení na močení, bolesti v podbřišku) je vhodné zvýšit příjem tekutin a zkusit volně prodejné přírodní přípravky z brusinek, lichořeřišnice větší, D-manózy nebo s probiotiky, popíjet urologický čaj. Při včasném zásahu obvykle infekce odezní, aniž by se plně rozvinula a bylo nutné nasadit antibiotika. Při častém opakování infekcí močových cest je pak na místě provedení urologického vyšetření včetně ultrazvuku a vyloučení přítomnosti onemocnění způsobujícího návraty infekce. Od vyvolávající příčiny pak odvisí i konkrétní léčba.

Léky na bolest, inhibitory protonové pumpy

Velkým problémem s bohužel stále ještě velmi malou informovaností široké veřejnosti jsou některé prostředky tišící bolest, které jsou často zdrojem dlouhodobého, těžkého a nevratného poškozování ledvin. Jedná se o tzv. nesteroidní antirevmatika a patří mezi ně analgetika obsahující ibuprofen, indometacin, diclofenac, naproxen či nimesulid. Negativní účinky této skupiny látek jsou však daleko rozsáhlejší a mimo škodlivého vlivu na ledviny mohou způsobovat záněty a vředy žaludku a dvanáctníku, krvácení ze zažívacího traktu, zhoršení/vznik vysokého krevního tlaku a některé přípravky také mohou zvyšovat riziko tepenných trombóz. U osob dlouhodobě užívajících tyto preparáty se zvyšuje riziko zhoubného nádoru močových cest, především močového měchýře. Tato analgetika jsou v lékárnách volně prodejná a vzhledem ke svému protizánětlivému účinku jsou u řady kloubních potížích jako analgetika dobře účinná, a proto řada nemocných si snadno vytvoří návyk a analgetika mohou užívat nekontrolovaně v obrovských množstvích. Řada těchto lidí tišení bolesti skutečně potřebuje, a pokud je nutné dlouhodobě analgetikum užívat, je vždy dobré se poradit s lékařem, který navrhne šetrnou variantu (např. prostředky s paracetamolem, tramadolem nebo metamizolem). Pokud je analgetikum zapotřebí užít jen výjimečně nebo přechodně po krátkou dobu u jinak zdravého člověka, nebezpečí samozřejmě nehrozí ani u nesteroidních antirevmatik. Dalšími potenciálně škodlivě působícími látkami jsou tzv. inhibitory protonové pumpy předepisované nemocným se žaludečními obtížemi (záněty jícnu, žaludku, žaludeční nebo dvanáctníkové vředy). V současné době nastává určitý odklon od těchto léků, neboť se zjistilo, že mohou vyvolat záněty ledvin vedoucí i k jejich selhání, zvyšují riziko některých infekcí (neboť chybí ochranný účinek žaludeční kyseliny) a nepříznivě ovlivňují střevní bakteriální flóru. I tato léčiva jsou volně prodejná a řada nemocných je užívá trvale, přestože to již není potřeba, anebo jimi kompenzuje své jídelní prohřešky. Jedná se o velmi účinné léky, které pomáhají v oprávněných případech, ale rozhodnutí o délce léčby patří vždy do rukou lékaře.

Preventivní prohlídky

,,Ukončuji prohlášením: Člověk musí býti především zdráv, aby mohl vykonávati své povinnosti, aby mohl užívati radosti života. A proto se musí starati o zdraví své i svých dětí.“

Každý člověk má ze zákona nárok na bezplatnou preventivní prohlídku hrazenou zdravotní pojišťovnou jednou za 2 roky. Součástí každé takové prohlídky má být vyšetření moči diagnostickým papírkem. Vyšetření funkce ledvin je doporučeno provádět 1x za 4 roky u osob s cukrovkou, vysokým krevním tlakem a srdečně-cévními onemocněními. Jednou z možností, jak se nechat zdarma preventivně vyšetřit, je zúčastnit se Světového dne ledvin, kdy ve vybraných zdravotnických zařízeních je obvykle možné si nechat změřit krevní tlak, vyšetřit papírkovou zkouškou moč a na základě dotazníku a rozhovoru s lékařem zjistit riziko onemocnění ledvin. V případě nalezení odchylky od normy je pak zajištěna návaznost na komplexní nefrologické vyšetření.

MUDr. Adéla Hrnčiříková