Kdy nízkobílkovinnou dietu spíše nedržet

18.9.2019

Kdy nízkobílkovinnou dietu spíše nedržet

Kdy nízkobílkovinnou dietu spíše nedržet? Už Hippokrates (460–377 př. Kr.), řečený „otec medicíny“, řekl: „Nechť je tvé jídlo tvým lékem a tvůj lék nechť je tvým jídlem.“ Jako dosud neexistuje žádný univerzální všelék, není ani žádná univerzální dieta, která by byla vhodná pro každého. Platí to také o nízkobílkovinné dietě – jsou i situace, kdy může nepřiměřené omezení bílkovin být spíše ke škodě než ku prospěchu.

Příkladem takové situace může být již existující podvýživa.

Častou a závažnou příčinou zhoršeného stavu výživy bývají například nádorová onemocnění nebo vleklé záněty. Podvýživu nemusí být úplně snadné odhalit bez odběru krve. Dále se využívá sledování hmotnosti a některých dalších parametrů v čase – třeba obvodu paže. Složitá může být situace u osob s nadváhou, kdy podvýživu maskuje zvýšené množství tělesného tuku. Tento stav se odborně nazývá „sarkopenická obezita“ a pro svého nositelepředstavuje značné riziko.

Někdy na podvýživu upozorní až její komplikace – třeba zhoršené hojení ran, srdeční slabost, častější infekce, apatie, poruchy soustředění nebo průjmy.

Podvýživa se nevyhýbá ani lidem se zhoršenou funkcí ledvin.

Může k ní vést samotné onemocnění ledvin – s postupující nemocí dochází ke zhoršování chuti k jídlu a nahromadění zplodin látkové přeměny celkově nepříznivě ovlivňuje fungování organismu.

V pokročilém stádiu onemocnění ledvin jsou poruchy chuti velmi časté. Ke zhoršení stavu výživy však mohou vést i jiné nemoci, třeba špatně léčená cukrovka nebo již zmíněná nádorová onemocnění nebo vleklé záněty. Takže kdy nízkobílkovinnou dietu spíše nedržet?

Při rozvoji podvýživy by mohla nevhodně zvolená nízkobílkovinná dieta vést ke zhoršení stavu.

Proto se v každém případě vyplatí poradit se s lékařem. Pokud jsou lidé s nemocnými ledvinami sledováni nefrologem, nemělo by k přehlédnutí podvýživy dojít, protože sledování stavu výživy je součástí nefrologické péče. Lidem s podvýživou pak nefrolog nedoporučí nízkobílkovinnou dietu, ale bude po příčině takového stavu pátrat. Také navrhne způsob, jak stav výživy zlepšit. Ve složitějších případech pak zajistí vyšetření odborníkem na výživu – dietologem, nutricionistou nebo nutričním terapeutem.

Jinou situací, kdy by mohla nevhodně řešená dieta s omezením bílkovin uškodit, je nestabilní cukrovka 1. typu. Lidé s diabetem prvního typu musejí potravin s obsahem cukrů přijímat jen přesně dané množství, jinak by mohlo dojít k prudkému zvýšení hladiny krevního cukru a k vážným komplikacím. Energii z chybějících cukrů pak pomáhají zvýšit bílkoviny ve stravě a není pak tak snadné je v potravě omezit.

Nízkobílkovinná dieta také již není obvykle na místě, pokud bylo zapotřebí začít s očišťováním krve pomocí dialýzy. Po zahájení této léčby se většinou dietní omezení zmírní.

I v případě nízkobílkovinné diety tedy platí, že neexistuje univerzální řešení vhodné úplně pro všechny a že jsou situace, kdy je třeba sestavit individuální dietu šitou na míru.

MUDr. Jan Vachek