Fosfor – klíč k dlouhověkosti

Fosfor

Fosfor je prvek důležitý pro všechny živé organismy, spolu s vápníkem tvoří významnou součást jejich těla, od ptačího vejce až po lidskou kostru. Význam fosforových sloučenin v živé přírodě vzrostl zejména poté, co se život přesunul z moře na pevninu, tedy někdy na konci prvohor. Tvorové žijící na zemi potřebovali pevnější kostru, protože nebyli nadlehčováni vodou, a pevnou schránku pro vývoj oplozeného vajíčka. V dobách, kdy byla hlavním problémem lidstva nedostatečná výživa, se vyskytovaly nemoci spojené s nedostatkem fosfátů. V současnosti je fosforu ve stravě spíše nadbytek.

Příčinou je především konzumace podstatně většího množství bílkovin, které obsahují přírodní fosfor. Navíc jsou dnes průmyslově upravované potraviny „obohacovány“ fosforem v podobě potravinářských aditiv, jinak známých jako „éčka“. Velká část látek přidávaných do potravin k prodloužení jejich trvanlivosti a udržení stálé barvy, konzistence nebo jiných vlastností jsou právě fosfátové sloučeniny. Na obalech se skrývají pod kódovým označením E plus trojmístné číslo, např. E 338.

Příjem fosforu

Za normálních okolností člověk každý den příjme kolem 1 gramu fosforu a přibližně stejné množství také vyloučí, přibližně 2/3 močí a 1/3 stolicí. Z tohoto důvodu byl problém nadbytečného fosforu objeven poprvé těch osob, které mají s vylučováním fosforu problém. Jedná se o nemocné se selháním ledvin léčené dialýzou. Náhrada ledvin pomocí dialýzy se obvykle provádí 3x týdně 4 hodiny, což stačí k vyloučení mnoha odpadních látek, ale nikoliv fosforu.

Zvyšování frekvence nebo prodlužování dialýz je všeobecně nepopulární, proto musí pacienti na dialýze užívat vazače fosfátů (fosfor). Asi před 20 lety se ukázalo, že vysoká hladina fosforu v krvi dialyzovaných pacientů je rizikovým faktorem pro nejrůznější srdeční a cévní komplikace. V moderní medicíně se vžila poučka, že člověk je tak starý, jak jsou staré jeho cévy. A cévy dialyzovaných pacientů stárnou v prostředí s vysokou koncentrací fosforu mnohem rychleji než u lidí, kteří dialýzu nepotřebují. Stárnutí cév znamená ztrátu pružnosti jejich stěny. Odborný termín ateroskleróza je odvozen od řeckého slova skleros = tvrdý.

Škodlivost Fosforu

Škodlivosti fosforu si je příroda vědoma, a proto vytvořila silné mechanismy zajišťující obranu před nadbytečným fosforem. S trochou fantazie si můžeme představit, že příroda má strach z fosforu a dělá všechno pro to, aby byla koncentrace fosforu v krvi držena v přijatelném rozmezí. Tato zákonitost platí v celé živočišné říši. Z průměrné délky života jednotlivých živočišných druhů můžeme odvodit jejich hladinu fosforu v krvi. Ve skutečnosti je tato závislost obrácená: čím má kdo vyšší hladinu fosforu, tím kratšího věku se obvykle dožívá. Drobní hlodavci, jako jsou myši nebo krysy, mají hladinu fosforu relativně vysokou a dožívají se mezi savci nejkratšího věku. Zvířata s vyšším průměrným věkem mají obvykle nižší hladinu fosforu v krvi, nejnižší hodnoty byly zaznamenány u lidí, kteří se dožili 100 let.
Teprve nedávno byly objeveny mechanismy, které nás ochraňují před nadbytečným fosforem. V těle obratlovců existuje hormonální systém, který zajišťuje zvýšené vylučování fosforu za situace, kdy příjem převyšuje obvyklé hodnoty. Jednou jeho součástí je hormon klotho, který se tvoří v ledvinách a zvyšuje jejich vylučování fosforu. Klotho byla v řecké mytologii sudička, která tkala nit života. Použitím tohoto jména chtěli vědci zdůraznit spojitost vylučování fosforu s dlouhověkostí. Druhý hormon se tvoří v kostech a byl dlouhou dobu považován za regulátora vazivové tkáně, odtud jeho poněkud tajemný název FGF 23. Později se ukázalo, že je schopen přenášet informaci o množství fosforu, které se dostává do organismu s potravou. Klotho a FGF 23 dokonale spolupracují a pomáhají udržovat správnou hladinu fosforu. Po fosforových „hodech“ se zvýší hladina FGF 23, ten předá informaci klothu v ledvinách, zvýší se vylučování fosfor, a tím je zajištěna ochrana před jeho nadbytkem.

Dialýza

S životem na dialýze přírodní mechanismy nepočítaly vůbec, takže při selhání ledvin se tvoří maximální množství FGF 23, který se snaží v té době již nefunkční ledviny vybičovat k maximálnímu vylučování fosforu. Původně užitečný hormon FGF 23 má ale při vysokých koncentracích nežádoucí účinky, které nemocného poškozují. V USA zjistili zajímavou skutečnost: čím bohatší lidé, tím nižší hodnota FGF 23. Když byl tento jev analyzován, ukázalo se, že lidé s nízkými příjmy jsou nejčastějšími konzumenty výrobků rychlého občerstvení a průmyslově zpracovaných potravin.

Tyto výrobky obsahují nejvíce přidávaných látek na bázi fosforu. U nás to neplatí pro rychlé občerstvení, ale pro zpracované potraviny určitě ano. Pokud se chceme vyhnout zbytečně vysokému příjmu fosforu, je vhodné co nejméně používat průmyslově zpracované potraviny a co nejvíce jídel připravovat doma, z čerstvých surovin. Před časem jsme ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze stanovili obsah fosforu v běžných potravinách na českém trhu. Rozdíly jsou obrovské, zpracování potravin může navýšit množství fosforu až v řádu stovek procent.

Fosfor je tedy jakýmsi klíčem k dlouhověkosti.
První pokusy na laboratorních myškách ukázaly, že podávání klotha v injekcích může prodloužit jejich život. Od tohoto pokusu nás čeká ještě dlouhá cesta k využití klotha u člověka. Prozatím bude stačit, když si všichni budeme dávat pozor na příjem fosforu ve své stravě.

MUDr. Petr Táborský