Nízkobílkovinná dieta u seniorů

Mezi nemocnými s chronickým onemocněním ledvin dnes převažují lidé staršího věku. Jakmile očišťovací funkce ledvin klesne přibližně na třetinu normálních hodnot, je nutné se připravit na možnost úplného selhání ledvin. Zbývající funkci ledvin je nezbytné maximálně šetřit a učinit vše pro to, aby se dále nezhoršovala. Pro staršího člověka s nemocnými ledvinami ani pro nefrologa to není lehký úkol – znamená to, že musí být v pořádku například krevní tlak, krevní tuky, cukrovka. Velmi důležitá je dále i životospráva a úprava jídelníčku. Je totiž známo, že nadměrný přívod bílkovin ledviny neúměrně zatěžuje, naopak omezení příjmu bílkovin pomáhá zhoršování ledvinných funkcí zpomalit, nebo i zastavit.

Ukazuje se, že u starších lidí často úpravy v jídelníčku nepředstavují takový problém, jak by se mohlo zdát. Takzvaná konzervativní léčba, tedy léčba nízkobílkovinnou dietou obohacená o upravené stavební složky bílkovin (upravené aminokyseliny), není univerzálním řešením vhodným pro úplně každého. Důvodem je, že tato léčba vyžaduje motivaci k určité změně. Na druhou stranu zkušenosti ukazují, že starší lidé, kteří jsou často zvyklí stravovat se střídmě, tolerují nízkobílkovinnou dietu překvapivě dobře.

Takovouto zkušenost mám například u jednoho pacienta, který je v seniorském věku a který se od svého lékaře dověděl o onemocnění ledvin. Jmenuje se Milan a je to vitální čerstvý osmdesátník. Před několika lety mu byl zjištěn zhoubný nádor pravé ledviny, kterou bylo nutné odstranit. Na nádor se naštěstí přišlo včas, takže se nestačil rozšířit mimo ledvinu a po operaci byl pan Milan opět vyléčen. Bohužel se ukázalo, že zbývající ledvina je poškozena vysokým krevním tlakem a také pravděpodobně opakovanými záněty. A tak se pan Milan dostal k nefrologovi, který s ním během tří návštěv probral všechny aspekty onemocnění. Společně se rozhodli oddálit úplné selhání ledvinných funkcí pomocí nízkobílkovinné diety a upravených aminokyselin (tzv. ketoanalog) dodávaných v tabletách. Než padlo rozhodnutí zkusit dietu s omezením bílkovin, zapisoval si pan Milan svůj standardní jídelníček a lékař nechal podrobně vyšetřit sbíranou moč, aby mohl odhadnout dosavadní obsah bílkovin v jídelníčku. Ukázalo se, že příjem bílkovin nebyl vysoký ani před započetím diety – pacient byl zvyklý jíst maso minimálně, celoživotně upřednostňoval jídla z brambor, moučné pokrmy a zeleninu v jakékoli podobě.

Pan Milan změny v jídelníčku přijal velice dobře a při další kontrole sám s úsměvem konstatoval, že pořekadlo „starého psa novým kouskům nenaučíš“ rozhodně neplatí u všech. Funkce ledvin se při nízkobílkovinné dietě a po změně léků dlouhodobě stabilizovala a podařilo se takto oddálit další zhoršování ledvinných funkcí.

MUDr. Jan Vachek