Vhodné zimní sporty pro pacienty s onemocněním ledvin

Zimními sporty označujeme sportovní disciplíny, kterým se věnujeme v období zimy. Obecně se mezi zimní sporty řadí: alpské/sjezdové lyžování, běh na lyžích, snowboarding, skoky na lyžích, jízda na monoski, saně, boby, skeleton, lední hokej, krasobruslení, rychlobruslení, biatlon, curling a mnoho dalších.

Samozřejmě, že ne všechny vyjmenované jsou pro pacienty s onemocněním ledvin vhodné. Rovnou vyřadíme ty, které jsou rizikové z hlediska prudkých nárazů, dopadů a pádů – skoky na lyžích, skeleton; nedoporučují se ani kontaktní sporty – např. lední hokej , u kterého hrozí nebezpečí poranění pukem do oblasti břicha a ledvin (zejména u pacientů po transplantaci ledviny). Lední hokej je navíc sport, který vyžaduje rychlé a výbušné svalové akce a krátkodobý anaerobní výkon (to platí např. také u rychlobruslení).

Při volbě zimního sportu záleží na vašem aktuálním zdravotním stavu a předchozí pohybové zkušenosti – ta je zásadní. Pokud jste bývalý sportovec, který danou sportovní disciplínu ovládá, jste k tomu zdravotně způsobilý, pak je možné sport realizovat s dodržením bezpečnostních pravidel. Dále je potřeba vycházet ze své aktuální fyzické kondice a individuálních finančních možností, které máte pro realizaci vybraného sportu – zimní sportovní výbava je v řadě případů finančně nákladnější než u letních sportů.

Z hlediska fyziologického působení sportovní zátěže na organismus, potažmo z hlediska cíleného udržování/zvyšování fyzické kondice je optimální volit aerobní cyklické pohybové aktivity, zejm. je doporučován běh na lyžích – obdoba chůze s holemi (nordic walking, severská chůze). U běžeckého lyžování můžeme navíc využít energii tzv. skluzu, a díky tomu se můžeme pohybovat rychleji a dosáhnout vyšší tepové frekvence než při obyčejné chůzi. Pro rozvoj fyzické kondice je optimální se udržet v hodnotách doporučené tréninkové tepové frekvence minimálně 30-60 minut (záleží na trénovanosti a cíli, kterého chceme v tréninku dosáhnout).

O tom, jak zjistit svou optimální tréninkovou tepovou frekvenci, jak optimálně trénovat pro udržení, rozvoj a navýšení fyzické kondice, je vhodné se poradit s fyzioterapeutem, tělovýchovným specialistou anebo odborníkem/lékařem v oblasti zátěžové fyziologie / sportovním lékařem.

Pokud budete jezdit pravidelně na hory a budete si chtít užívat zimní radovánky naplno, je nutné se fyzicky připravovat po celý rok. Pohyb na sněhu a ledu je v mnoha ohledech náročnější než „na suchu“. Je potřeba myslet na to, že při pohybu v kluzkém terénu jsme více labilní. Naši stabilitu a předcházení riziku pádu nám pomáhají udržet zpevněné klouby a dobře posílené svalstvo (povrchový svalový systém a hluboký svalový stabilizační systém). Pravidelné cvičení, celkový dostatek pohybu, který nenechá klouby a svaly zlenivět, a správná životospráva jsou vhodnou přípravou na zimní sporty.

Pozor na rizika zimních sportů – dvěma zásadními riziky jsou úrazy a podchlazení.

Kloubním a svalovým úrazům můžete předcházet správným rozcvičením a zahřátím v rámci rozcvičky před sportovní aktivitou. Uvolnit a rozhýbat klouby, zahřát a protáhnout svaly a šlachy. Stejné pravidlo platí po sportovní aktivitě, opět je potřeba zejména protáhnout zatížené svaly a šlachy, uvolnit zatížené klouby.

K lehčím poraněním patří modřiny a pohmožděniny. K těm snadno dojde podklouznutím a pádem na tvrdý led či sníh. První pomoc spočívá v klidu, chladivých obkladech, popřípadě speciálních mastech (často s analgetickým účinkem). Pozor si dejte na natržení svalu, které často bývá důsledkem špatného nebo vesměs žádného rozcvičení a rozehřátí se před sportem. Bolí-li vás pohmožděný/natažený sval, pomůžete si ledovými obklady – zabráníte tím vzniku otoku, popřípadě jej zmírníte. Dále pomáhá stažení postiženého místa a, je-li to možné a jedná-li se o končetinu, zvednutí postiženého místa.

K těžším poraněním patří úrazy kloubů, jejich subluxace/luxace, úrazy vazů a dále zlomeniny. Nejčastějším úrazem při lyžování a snowboardingu je poranění kolenního nebo ramenního kloubu a zápěstí. První pomoc při poranění kloubu je chlazení a stažení obvazem, klidová poloha, přiložení dlahy a přivolání odborné lékařské pomoci. Velmi časté jsou úrazy kolenních vazů a menisku. Hojně se vyskytujícím vazivovým poraněním při lyžování je přetržení předního zkříženého vazu. Tyto vazy drží kloub ve správné poloze, a pokud prasknou, koleno zůstává bez další opory. Tento kloub je při lyžování zatěžován nejvíce a spočívá na něm celá tělesná váha. Otáčivé, prudké a rychlé změny pohybu jsou provokativními pro natržení/přetržení vazu. Velice důležitá je včasná a správná diagnostika a následná léčba.

Pacienti s onemocněním ledvin mohou mít poruchy termoregulace, proto je tomu potřeba přizpůsobit délku pobytu v chladném prostředí a zvolit vhodné oblečení a obuv. Oblečení by mělo být z hřejivého, lehkého a prodyšného materiálu. Je lepší se oblékat metodou „vrstvení“ – více lehkých vrstev na sebe (doporučují se cca tři – spodní prádlo / termo prádlo, střední vrstva – halena, mikina, svrchní vrstva – bunda/kabát). Méně a více objemných vrstev není vhodné.

Benefity vybraných (oblíbených) zimních aktivit pro pohybový systém a fyzickou kondici

Běh na lyžích – jedná se o cyklickou vytrvalostní pohybovou aktivitu, která rovnoměrně do pohybu zapojuje svalstvo – horní i dolní poloviny těla. Svaly se do pohybu zapojují v kontralaterálních pohybových vzorcích, které jsou z hlediska zatížení pohybového systému optimální, s minimálním rizikem asymetrických přetížení. Záleží na námi zvoleném tempu tak, aby byl pohyb v této rychlosti pro nás technicky a fyzicky zvladatelný.

Sjezdové lyžování – jedná se o silově-vytrvalostní pohybovou aktivitu; do pohybu jsou zejména zapojovány svaly trupu a dolní poloviny těla – hýždí a dolních končetin. Ke zdolání sjezdovky střední obtížnosti („červená“) je potřeba mít určitou úroveň svalové síly dolních končetin, abyste zvládli plynulý sjezd.

Snowboarding – podobně jako u lyžování se jedná o silově-vytrvalostní pohybovou aktivitu (záleží na délce sjezdu). Oproti sjezdovému lyžování vyžaduje snowboarding určitou pohybovou koordinaci horní a dolní poloviny těla. Do aktivity jsou kromě svalstva dolní poloviny těla zapojovány také trupové a břišní svaly (zejména po pádu, při nadzvedávání dolních končetin s těžkými botami a prknem; při přetáčení se z polohy na zádech na břicho).

V podstatě lze říci, že sjezdové lyžování a snowboarding mají na lidské tělo podobné působení. Je to především zatěžování dolních končetin, které musí tlumit přetížení vzniklé sjezdem a nerovností sjezdovky, a trupu, který se podílí na zpevnění těla a udržení rovnováhy. I přesto jsou zde odlišnosti, především ve využití svalů dolních končetin. Lyžování je přirozenější, je více podobné chůzi, jak směřováním čelem vpřed, tak i pohybem dolních, ale i horních končetin. Stejně tak lyže působí velmi dobře na stabilizaci těla a končetin, které musí vyrovnávat zatížení působící na člověka při sjezdu. Na snowboardu se pohybujeme bokem vpřed s pevně připnutýma nohama, což je z hlediska biomechaniky pohybu pro lidské tělo nefyziologické, nejen u dolních končetin, ale i v oblasti trupu a páteře.

Bruslení/krasobruslení – jedná se spíše o vytrvalostní pohybovou aktivitu, která vyžaduje velkou míru pohybové koordinace a předchozí pohybovou zkušenost.

Sáňkování/bobování – zábava a odreagování pro všechny generace. Je potřeba si dát pozor na prochladnutí a kontrolovat si suchost oblečení.

Curling – patří k netradičním zimním sportům, který se těší čím dál větší oblibě. K jeho provozování jsou potřeba speciálně upravené ledové haly, kterých je v České republice několik, a dále pak speciální obuv a herní pomůcky. Podle stylu hry se jedná o vytrvalostně-silovou pohybovou aktivitu, která do pohybu zapojuje svalstvo horní i dolní poloviny těla.

PhDr. Andrea Mahrová, Ph.D.